Doba Adolpha Kolpinga

Doba Adolpha Kolpinga

Život a působení Kolpinga musí být uváděno a chápáno v souvislostech celé doby.
Za života Adolpha Kolpinga prochází značná část Evropy velkými změnami. Doba je charakteristická přechodem z primárně zemědělsky orientované společnosti k průmyslové společnosti. Podstatný je však s tím související rozpad relativně stabilních struktur, které nejsou nahrazeny srovnatelnými novými. Zde jsou počátky nestability sociálních poměrů podléhající neustálým změnám, které jsou aktuální i v současnosti.

A právě řemeslo, pole působnosti samotného Kolpinga, bylo změnami velmi zasaženo. Zavedení svobodného podnikání počátkem 19.století mělo za následek rozpad tradičních poměrů, znamenalo konec cechovnictví, kterým byla činnost řemesel doposud aktivně řízena. Dříve byla regulována ze strany cechů poptávka a nabídka v daném regionu, po zavedení svobody podnikání došlo k nekontrolovatelnému nárůstu řemeslnických dílen. Následoval neřízený konkurenční boj, později ještě přiostřený narůstajícím počtem průmyslových továren.
Existence mnoha řemeslnických dílen byla ohrožena.

Rozpadem tradičního řemeslnického řádu zanikala také tradice, v rámci níž tovaryši patřili automaticky k domácnosti svého mistra. Mistři nahlíželi na své tovaryše jako placenou sílu a jejich osobní situace je nezajímala.
Byla to doba celkového útlumu osobních vztahů v pracovním světě. Příčinou bylo prosazování kapitalistického smýšlení, ve kterém hrála rozhodující roli honba za ziskem.

Zcela obvykle pak následovala po vyučení časově neomezená doba, která měla sloužit k dalšímu profesnímu růstu. Většina tovaryšů odcházela na zkušenou, aby se jim dostalo nejrůznějších zkušeností a znalostí, které by mohli později využít při zakládání vlastních dílen.

Tovaryši tak byli mimo pracovní dobu odkázáni stále více na ubytovny a hostince, kde bydleli a zároveň trávili svůj volný čas. Takové prostředí však nemohlo příliš pozitivně ovlivnit jejich osobní i sociální rozvoj.

Tovaryši se z důvodu časté změny bydliště a zhoršení sociálních podmínek stávali okrajovou skupinou. V této souvislosti je třeba zmínit skutečnost, že řemeslo bylo za doby života A. Kolpinga nejdůležitějším hospodářským odvětvím. Počet řemeslníků byl několikanásobně vyšší než počet zaměstnanců průmyslu. Zejména v menších a středních městech tvořili řemeslníci i nadále nejdůležitější střední vrstvu.

Jinak tomu bylo ve větších městech, kde se prosazovalo nové liberální pojetí. Liberalismus vycházel z osvícenství a prosazoval tendence individua, víru v pokrok, obhajobu volné soutěže ve společnosti a hospodářství a měl být jakousi hnací silou společensko-politických změn. Je třeba se rovněž zmínit o protináboženských a proticírkevních tendencích a celkovém oslabení vlivu křesťanských hodnot. Liberalistický a později socialistický světový názor by se dal označit jako konkurence k dosavadnímu zásadnímu vlivu křesťanských hodnot.

Katolická církev se nacházela v Německu a v ostatních evropských zemích v obtížné situaci. Po francouzské revoluci byla zbavena světského majetku a nucena k hluboké restrukturalizaci, zároveň vystavena novým již výše zmiňovaným vlivům a státním zásahům. Tyto zkušenosti přispěly podstatnou měrou k tomu, že se v katolické církvi po desítky let vytvářel negativní postoj vůči modernismům. (antimodernismus).

Francouzská revoluce znamenala drastické změny na politické mapě Evropy, mnoho zemí mělo co do činění se zaváděním obnoveného politického systému a s tvorbou odpovídajících rámcových podmínek. Stále hlasitěji se evropské země sjednocovaly voláním po větší svobodě a rovnosti, jak ho proklamovala francouzská revoluce. V této souvislosti dochází k postupnému zavádění či prosazování svobody tisku a shromažďování jako předpokladu rozvoje nejrůznějších spolků a svazů, které se stávají významným prvkem společnosti.

Vedle spolků jakým bylo např. Kolpingovo dílo, vznikají v této době četné organizace(odbory, politické strany), které se snaží zastupovat zájmy určité organizované skupiny.

Další charakteristikou doby A. Kolpinga je zrušení či ztráta tradičních vazeb a zároveň posílení mobility a plurality společnosti. Ta se stává jakoby otevřenější tím, že tvorba osobnosti a bytí člověka není již tak silně ovlivněna a předurčena jeho původem, společnost se stává mobilnější, neboť lidé jsou více než dříve nuceni měnit bydliště i zaměstnání. Dochází bez pochyby k jisté formě osvobození samotného jednotlivce. Zároveň je však tento jedinec uvržen do velké nejistoty zapříčiněné rozpadem oněch tradičních vazeb (velké rodiny na venkově, cechy ve městech). Zaběhlý řád poskytoval doposud lidem rozsáhlé jistoty, jeho uvolněním byli lidé bez jakékoliv pomoci vystaveni problémům, neboť neexistoval v podstatě žádný, v dnešní době mnohdy samozřejmý, sociální systém.

Nelze se nezmínit o technickém pokroku, který umožnil rychlejší komunikaci i cestování lidí. Samotného Kolpinga se tento pokrok bezprostředně týkal a velmi si ho cenil. Musel-li se dříve vydávat na své cesty pěšky nebo koňským povozem, využíval v pozdějších letech služby železnice. Rozvoj telegrafu a rychlé rozšíření tištěného slova Kolping brzy plně využil při rozšiřování svých myšlenek.

Dnes máme ve zvyku souhrnně označovat problémy doby Adolpha Kolpinga pojmem "sociální otázka". Ve skutečnosti je tato doba mnohem komplexnější etapou, kterou nelze zredukovat jen na pouhou dělnickou problematiku v kontextu průmyslové revoluce. Kolping se v době svého pohnutého života snažil reflektovat na aktuální dění, které díky svým rozličným zkušenostem dokázal rozpoznat a popsat.