Působení tohoto muže bylo velmi různorodé

Působení tohoto muže bylo velmi různorodé

V roce 1847 se Kolping stal duchovním vůdcem Katolického spolku tovaryšů v Elberfeldu. O dva roky později založil podobný spolek v Kolíně, kterému až do své smrti předsedal.
Kromě toho se zasloužil od roku 1849 o rozšíření hnutí a vybudování pevného svazu, oficiálně založeného až v roce 1850. První novinářské aktivity v době studia přerostly v jeho pravidelné působení žurnalisty a lidového spisovatele. Začátkem roku 1850 převzal redakci "Rýnských církevních novin", později začal vydávat vlastní tisk "Rýnské lidové listy". Pro účely svazu vycházela v letech 1850-1854 příloha "Spolkový orgán" a "Slavnostní hodina". Kolping také každoročně vydával lidový kalendář, jehož obsahem byla většinou jeho vlastní lidová vyprávění.

Od roku 1845 do roku 1849 byl Kolping kaplanem v Elberfeldu, v letech 1849-1862 vikářem, poté rektorem minoritského kostela. Roku 1850 je kolínským arcibiskupem jmenován Apoštolským notářem, 1862 je papežem Piem IX. jmenován papežským tajným komořím.

Rozhodujícím mezníkem charakterizují životní cestu Kolpinga bylo ukončení životní etapy obuvníka. Tímto odvážným krokem a následným studiem na gymnáziu se Kolping rozhodl uskutečnit svoji touhu po vyšším vzdělání. Svoje životní poslání pak nalezl jako kněz v tovaryšském spolku a této činnosti se intenzivně a úspěšně věnoval po zbytek života. Oba mezníky jsou v historických pramenech dostatečně doloženy, každopádně je i z jeho vlastních výpovědí patrné, že představa přímé a cílevědomé životní poutě obyčejného tovaryše k otci tovaryšů by se dala zařadit snad spíše do kategorie legend. Svému příteli z mládí Kolping v roce 1842 napsal : "Přemýšlej o tom, co s tebou Bůh zamýšlí a snaž se všemi silami uskutečňovat jeho vůli. To je totiž nejdůležitější úkol v životě křesťana." V Kolpingově deníku (psal ho od roku 1837) najdeme první záznam : "Nejprve se chci snažit být člověkem, naučit se chápat vyšší poslání, ke kterému byl člověk zrozen, rozpoznat a naplňovat povinnosti člověka, které ho činí spravedlivým, žít mezi bližními a pomáhat jim.
Poté, co poznám cesty vedoucí k dokonalosti, chci po nich kráčet pevným krokem, chci rozpoznat a bránit pravdu, přiznat si otevřeně, co se děje v mojí duši, stát se svědkem pravdy a bližnímu bratrem. Chci najít uspokojení v myšlence, že jsem udělal to, co bylo v mých silách a možnostech, kromě toho neexistuje žádné jiné opravdové uspokojení, žádný odpočinek."

Tyto myšlenky v jádru vysvětlují, proč Kolping dal či musel dát svému životu několikrát zcela nový směr. Přijal a bral zcela vážně svoje poslání.